Včera jsem byl
na velice příjemném posezení s ochotnickým spolkem Máj a díky tomu jsem nejel
na venkov již v pátek, ale rozhodl jsem se vyrazit do kraje traktorů a vůně
sena až následujícího dne, který připadl na dnešek. Spokojeně jsem se vyhajal,
protože v Praze se spí krásně, sbalil jsem si svých pět švestek a plný
odhodlání jsem opustil byt, zamkl dveře a vzal za kliku na hlavní chodbu,
abych zjistil, že jsem uvězněn ve svém bytě. Tedy z bytu se dostat mohu klidně,
ale na hlavní chodbu poté musím projít takovými dveřmi, které nějaký, odpusťte
mi prosím to výrazivo, nebetyčný kokot zamkl (samozřejmě se může jednat i o
ženu), ačkoli za nimi ještě jedna bytová jednotka je. Ten člověk nemá jediný
rozumný důvod zamykat. Jediné co ho k tomu mohlo přimět je touha zamykat jakékoli
dveře, protože miluje zamčené dveře, a vlastnění patřičného klíče k patřičnému
zámku. Takže díky tomu pánovi, paní nebo trollovi (poslední možnost bude
nejpravděpodobnější), jsem nucen setrvat ve svém bytě proti své vůli.
Ptáte-li se na klíč k těm dveřím, tak ten naše
bytová jednotka vlastní. Žel bohu moji spolubydlící oba odjeli na víkend někam
do tramtárie a klíč je bud u nich, nebo schovaný v bytě pod prknem v podlaze.
Já však nemám nejmenší tušení, pod kterým prknem. Jediné co se mi podařilo objevit
je svazek asi třiceti klíčů, což mi sice ukázalo, že moji spolubydlící jsou
nejspíš bytaři, ale ani jeden nepasoval do zámku, který bych já potřeboval
odemknout. Šperhák jsem se pokusil udělat z lecčeho, ale podle kvality
vyrobeného zlodějského náčiní jsem pochopil, že ze mne kvalitní zločinec nikdy
nebude.
Dokonce jsem zvážil možnost, že opustím byt
oknem, ale pražská zima mi jasně naznačila, že bych místo do měkké sněhové
přikrývky dopadl na ledové podloží s absencí schopnosti třít se, které by mne
poslalo držkou na stěnu baráku.
Ještě že mi zbyly dva sáčky čipsů což je jediný zdroj potravy
do doby, než budu vysvobozen.
