Jak všichni vědí, nebojím se rozumět všemu. Navíc se nebojím rozumět všemu dobře. Tedy ani tanec mi není cizí a ovládám ho tak dobře, přestože se neoddávám tancům lidovým, jenž jsou dobré sprostému lidu aby jim sloužil k oslavám všech pohanských svátků, jako je vynášení Morany, kdy za zpěvu písně "Již nesem smrt ze vsi, nové léto do vsi. Vítej, léto líbezné, obilíčko zelené.", která dokazuje, že venkovu chybí krom smyslu pro styl i smysl pro rým, vynesou pochybnou postavu ze slámy, na níž pracovali při svíčkách po dlouhé noci, neboť dobytek se přes den sám neobstará, a hodí jí, podle kraje, buď do vody nebo do ohně, že se mnozí klidí z parketu jakmile se moje ruce a nohy dají do pohybu. Často v dost nesynchronizovaných ač moderních pohybech.
Ohledně Morany bych rád na závěr zmínil i to, že jsem viděl, jak jí jeden chlapec místo do vody nebo ohně, vyhodil do vzduchu, ale vrátila se zase na zem. Chlapec byl pokárán, označen za jelimana a vyhnán takovým políčkem, že se začali plašit kozy paní statkářce.
Musím se ovšem vrátit k tanci modernímu, sportovnímu, zkrátka tomu, který se tančí v pražských poměrech a namísto sokola jsou pořádány největšími českými mediálními molochy, které samozřejmě patří zahraničním majitelům.
Vedle těchto tanců totiž existují ještě tance nesponzorované, nebo lépe ty, jež si každý sponzoruje sám návštěvou patřičných míst, kde nabude dojmu, že pokud za své pije, může za své tančit. Kvalita je zde opomíjena a jediné co se počítá je nadšení. Proto i tanečníky mé úrovně čeká tu pěstí zprava, tu popálení cigaretou, tu pěstí zleva a v nejhorším případě úder sklenicí, po níž začne souboj na ochranu cti, který končí tím, že vás nějaký pan Ochranka, jehož mozek se dávno rozpustil v testosteronu, velmi nečestným způsobem vyhodí na ulici tak, abyste mohli bradou spočítat dlažební kostky od dveří až na jednotku intenzivní péče.
Naštěstí je na druhé misce vah výše zmíněný sportovní tanec. Dodnes sice nechápu, jak se z něčeho, co slouží k potěše stane něco, za co jdou v některých zemích lidé za mříže, protože z olympiády přivezly stříbro a jiní se zase dopují látkami chemického typu tak, že jim to vystřelí podkovy z nohou a místo továrny na peníze je čeká továrna na klíh.
Ve chvíli kdy z tance uděláte sport, čekají vás jisté zákonitosti vlastní všem sportům. Místo radostného křepčení vás čeká stres, dřina a touha, aby vaši soupeři zemřeli při nehodě klubového autobusu. Další věcí je dělení na různé skupiny, díky čemuž můžete nastoupit jako Senior, dospělý, junior, dítě, kojenec, počatý a stále ještě máte asi tisíc dalších možností.
V žádné z daných skupin ovšem nechybí dvě základní věci. První jsou tlusté holky, které chtějí být plnohodnotnými členkami skupiny, avšak lehce zaostávají, zadýchávají se a ke konci je patrné, že místo svalů, používají k tanci sílu vůle. Druhou jsou pak výrazy, kdy se často dívky snaží vypadat kupříkladu drsně a ne vždy to funguje. Obzvlášť v tom zaostávají tlusté zadýchané holky.
Není však nic horšího, než dívky ve věku jednociferného čísla tančící disco, což je tanec sloužící k námluvám ne zrovna nesexuálního typu.
Upřímně. Je to divné. Tedy v případě, pokud nejste zkušený pedofil a není to pro vás rajská zahrada plná ovoce, které mlsáte nejraději. Ve mne poloobnažené dítě v mundůrku klubové prostitutky vyvolává pocit popsatelný jedinou větou: "Tady je něco kurevsky špatně"
A tady si bohužel říkám: "Zlatej kroj"
