Perský princ

Jak si mnozí všimli, oddal jsem se fitness cvičení. Někteří si sice nevšimli, ale to přisuzuji závisti, vyvolané bleskovou reakcí mé muskulatury na trénink. Každopádně mne nový koníček dostal do mých obvyklých aktivitních fází. 

Fáze jedna, díky níž se učím potřebné informace, nutné k dané aktivitě, trvá velice krátce, bez ohledu na složitost dané činnosti, neboť má schopnost pochopení dané látky je abnormální (někdo tvrdí, že tento můj postoj, je nemorální).

Fáze dvě poté přichází ve chvíli, kdy dosáhnu pocitu, že můj rozsah znalostí o dané problematice je tak velký a já tedy mohu radit všem jedincům setrvávajícím ve fázi jedna (někdo tvrdí, že tento můj postoj je nejen nemorální, ale taky pro okolí velice nebezpečný)

Zjistil jsem ovšem, že existuje ještě fáze třetí. Tato fáze se opírá o pocit, že radím lidem ve věcech, kterým nerozumím v řeči, kterou neovládám. Myslím, že to ničemu nevadí. Na druhou stranu díky mne možná vstoupí Česká republika do války se Saudskou Arábií.

Díky tomuto „Perskému princi“, jenž absenci češtiny nahrazuji nadšením do cvičení, jsem zjistil, že z vesnice do Prahy je to jen začátek. Dalším co mne čeká je cesta z Prahy do Bagdadu.

Boj proti nadcházejícímu podzimu (a zimě)

Dnes jsem se rozhodl vyhlásit válku nastávající zimě (myslím zimu jako takovou, ne to roční období stvořené pro zimní radovánky, které se dle mého skládají hlavně z kurevské zimy, která vás drží uvnitř domů). Dělám to každý rok a zatím je to asi dvanáct nula pro zimu. Nevadí, hlavní je se nevzdat. Vytáhl jsem své šortky oblékl tričko a navrch dal svou zánovní mikino/svetr (nemám tušení co přesně to nosím, ale líbí se mi to)………(a sluší mi to) a vyrazil ukázat velké Praze, že nikde a už vůbec v hlavním městě si nenecháme diktovat podmínky toho, jak se máme oblékat. Kdybych měl plavky, dal bych si je pro výstrahu do batohu připraven je kdykoli vytáhnout. Žel bohu nemám plavky, které bych mohl vytáhnout bez toho, abych tím nezískal pár hlubokých šrámů na pilířích své cti.

Co se týče mé strůje, tak ač je to k nevíře, byl jsem mezi tím jedním milionem žijícím v Praze, jediný debil, který si to štrádoval městem jak na výletě v období končícího léta. Nikdo se neodvážil nic říct, ale v jejich očích bylo všechno. „Co je to za kreténa“, „No ty vole to si snad děláš srandu“, „Není léto, magore“. A to vám kvůli všudypřítomné cenzuře cituji jen ty nejslušnější.

Ovšem já se nenechám ovlivnit davem. Nebudu panáčkovat před sněhovými vločkami v zimním ošacení. Já tento rok zvítězím.

P.S. s ohledem na zpoždění tohoto záznamu uvádím, že zima opět dostala bod. Nezvítězil jsem.