Každý se s nimi setkal. Pokud jste je neměli v domě,
tak ve škole na vás čekali od první třídy, aby vám kontrolovali přezuvky, tahali
vás za ucho a donášeli učitelkám.
Jako malý jsem se domníval, že školník či jiní
pochopové jsou výhradně služebníky majitelů škol, což pro mne v té době
byl pan ředitel - hlava lysá, vous mohutný - anebo nějakých těch majitelů
nemovitostí popřípadě podniků. Socialismus mi tehdy ještě nic neříkal, ačkoli
jsem jako dítě proletariátu měl být řádně poučen, abych s kapitalistou nelidou
mohl bojovat od počátku 90. let.
Abych však neodbočoval k základům třídního boje
od základů třídního blba.
Zjistil jsem, že školník, ten ředitelův mastičkář a
slouha, je ničím v porovnání se správcem budovy, který je jakožto
správce budovy zaměstnán. To je panečku kabrňák. Z mé krátké zkušenosti je
patrné, že ačkoli má takový člověk nejspíš smlouvu podobnou té mojí, napsanou
na stejném stroji, vytisknutou ve stejné tiskárně, tak jeho smlouva je, na
rozdíl od té mé, zakladatelským dokumentem celé budovy. Nejprve zaměstnali
tohoto člověka a poté položili základní kámen.
Ten základní kámen pak připoutali k jeho duši, zakleli ho do jehly,
tu zabodli do černého vejce, to ukryli do kachny, tu kachnu do zajíce, zajíce
do železné truhly, truhlu do větví dubu a dub zasadili na ostrově Bujan.
Díky tomuto rituálu se stala osoba, honosící se
svazkem klíčů na krku, telefonem zasazeném v pouzdře za páskem slušivé
ledvinky umístěné stylově vpředu tak, aby mohla, krom ukrývání rozličných
zařízení vč. šroubováků dvanácti různých velikosti a parní lokomotivy, podpírat
i rostoucí břich, který kyne bez ohledu na četnost pohybu po budově,
nepostradatelnou pro budovu a to jak pro její bezpečnost, tak pro její statiku.
Nejdůležitější pro identifikaci těchto lidí, bez
toho, aby vám museli sdělovat čím se živí, je však ego sahající napříč celou
čtvrtí, které zastiňuje i to mé a to jsem na něm pracoval celý život, aby se
vyvinulo do své nynější podoby sebestředného mamrda.
Správný správce budovy vás neprosí, neděkuje vám,
vykání je pro něj projevem slabosti. Jsem přesvědčen, že kdyby vás ubil
lopatou, kterou má také jistě ve své ledvince, necítil by žádné výčitky svědomí
a věděl by, že vše dělá v zájmu obecného blaha.
Proto vás prosím, abyste těmto pánům „všechno vím a
všechno znám“ nepřekáželi v jejich cestě za spásou celého lidstva. Protože
když se od budovy jím svěřené vzdálí byť jen na moment, hrozí apokalypsa celého
světa a brány pekelné se otevřou.
Navíc by vás při konfrontaci mohli ubít lopatou.
