Jsem tvor činorodý a mezi mé četné zájmy, kterých je
bezpočet, neboť Praha neumožňuje zahálku pro svou pestrost, patří také voda,
tedy lépe řečeno plavání. Na začátek musíme odlišit seriózní plavání od máchání
na Kačáku za vesnicí. Rybníky a jiná rašeliniště mají sice letitou tradici i v
koupání, protože se v nich cachtal už praděd sedlák, když šel plavit koně, a
rekreování si můžete zpestřit jízdou na kaprovi, ale přiznejme si, proč se
takovému místu povětšinou říká rybník, proč kolem chodí porybný a proč k posezení
u nich často potřebujete rybářský lístek. Zkrátka, co je rybí nechme rybám a
zajděme raději na plovárnu, kam i paní radová zajde ráda, aby se pochlubila
novou kolekcí koupacích čepic.
Opět jsem navštívil rodnou hroudu, i když
jsem se tím vystavil nebezpečí, že mne zase pokope kravka a ráno se probudím
okován. Mám tam však své rodiče, kteří vyžadují mou přítomnost, abych jim
vysvětlil některé vymoženosti, jako je parní stroj, boty nebo elektrické
světlo. Není se proto čemu divit, že po vydatné rozepři, o tom, že jsem dlouho
nebyl u zpovědi a pan farář, zástupce boží a drbna největšího kalibru, se po
mne už několikrát ptal, jsem dostal chuť osvěžit své tělo vodou.
Koukl jsem do mapy z dob habsburské monarchie,
kterou některý z mých předků ukradl samotnému císař pánovi z holiny,
když projížděl krajem, abych zjistil, že venkov se opět snaží dělat velké věci
a ve svém okresním městě, kteréžto bych připodobnil rozlohou a počtem obyvatel
k menší pražské čtvrti, vystavěl zastřešenou plovárnu.
Odjel jsem tím směrem očekávaje nafukovací bazének
zakrytý skleníkem. K mému překvapení tam byl ovšem skutečný krytý bazén.
Ač jsem přivyklý určitému komfortu, přeci jen pražské
bazény mají vždy připraven uvítací drink a delfíny skákající obručí, nejsem nikým,
kdo by takový komfort vyžadoval. Proto jsem se spokojil s bazénem o rozloze
větší rohové vany, klouzačkou ve tvaru slona, které místní říkají tobogán, a
dokonce jsem s úsměvem přešel zásah hozeným dítětem, kterému chtěl nějaký
otec nahradit skokanský můstek. Na co jsem ovšem nepřestal zírat v němém úžasu,
byl muž v červených plavkách s výrazem světáka.
Podle všeho byl placen jako plavčík, avšak já jsem
brzy pochopil, že pokud bych se začal topit, budu si muset tento problém
vyřešit sám. Vytáhnout se nad hladinu, doplavat se sebou ke břehu a v případě
nutnosti začít se svým oživováním.
Ten muž se promenoval po břehu, konverzoval s děvčaty
v plavkách, kdy jsem zaznamenal známky flirtu, nebo alespoň něčeho, co za
flirt dotyčný zachránce považoval, a dle vystupování a gest bylo jasné, že on bazén
postavil holýma rukama, aby měli chudé venkovské děti kam chodit spláchnout
bídu a hlad.
Byl jsem moc rád, že se plavčík nejal nikoho
zachraňovat, neboť dle mého mínění neuměl jediné tempo, a v nouzi nejvyšší
by jinoch z Prahy musel z vody, krom tonoucího, tahat i jeho.
