Blankytné obláčky po nebi plují

Bez ohledu na to, že jsem k Praze přirostl během čtrnácti dnů, neboť to tak bylo určeno osudem, a vísku i když krásnou, ale porad vísku, jsem nechal za sebou, stále jsou tu ostny minulosti. Jedním z nich je české zdravotnictví, které má vedle medicínské stránky, před níž hluboce smekám, neboť ji nerozumím a už od pravěku se šamanům projevovala patřičná úcta, také stránku byrokratickou, jíž rozumím a nakopal bych ji do míst, která jsou bolestivá úměrně zašpičatění boty.

Potřeboval jsem potvrzení o zdravotní způsobilosti, ale protože jsem v Praze, nemam moc možností si zaskočit přes oběd za svým obvodním lékařem, neboť je cca 100 km vzdálen a žádná tramvaj mi do těch Kotěhůlek nepojede. Někdo by mohl namítnout, že opovrhuji-li venkovem, mam si pořídit doktora v Praze. Někteří by se dokonce odvážili zajít tak daleko, že by mne odmítli pustit za ceduli "Tady je Krakonošovo.“

…Jako bychom se my z Prahy někoho ptali…

Venkov je pro nás dobry k chovu prasat, vyhazovaní odpadku z jedoucích aut a občasného povyražení s tamními selkami.

I presto si nechávám svého vesnického doktůrka. Přeci jen jeho poctivost vzata z prohnojené hroudy, je lepší než lékařské kapacity z předních pražských klinik, kteří namísto lékařského náčiní drží raději rukojeť golfové hole. I tak bych očekával, že kvůli nějakému uprďenému potvrzení by se mohla nějaká ta kapacita uvolit a nedělat z toho problém, jak kdybych potřeboval přišit jednu půlku mozku.

I když...

Kulich – odznak hrdiny

Nemám nic proti oblékání. Nedej bože, abych se snad považoval za nějakého guru přes outfit. Ale co je moc, to je moc. Chápu, sám mám máslo na hlavě, ale alespoň jsem si vybral na oblékání svého image makera, když sám vím, že jsem módní hňup. Ten postup je více méně jasný. Nerozumím-li něčemu, tak se v dané problematice neangažuji a oslovím člověka, který tomu rozumí.

Opět jsem jel metrem, které je pro mne magnetem na úžas, a opět jsem se nestačil divit. Mladý muž, který podle všeho nenásledoval mého příkladu, což je špatné, nebo následoval mého příkladu, což je dobré, ale jeho image maker, je na rozdíl od mého pěkná svině, se rozhodl ozvláštnit svou jistě každodenně fádní image a na svou hlavu umístil kulicha s motivem supermana. Navíc graficky navrhnutém tak, že jsem si zavzpomínal na své první osmibitové videohry.

Jak víte, nikdy bych neřekl křivého slova proti supermanovi. Sám ten komiks miluji a s daným motivem mám jak tričko, tak trenky, kterýžto dárek jsem náležitě ocenil dojatým pláčem. Navíc mám pocit, že Superman trpí díky svému postoji „pana Dokonalého“ a všichni se mu smějí kvůli červeným slipům. Jen si říkám, posmíváme-li se fiktivní postavě, nedělá to z nás z rovna borce toho drsného ražení, které by nám umístilo do trenek o jednu kouli navíc. Proto se také nesměji supermanovi, ale tomu vidlákovi co si ho dal na čepicu.

Chlapec byl jinak oblečen až na toho kulicha slušivě, tedy v rámci mládeži určených společenských konvencí, ale ta čepice jasně ukázala na jeho původ a ten…rozhodně není v Praze.