Tak jsem se konečně dočkal. Ač jsem spoustu vánočních
večírků zažil, povětšinou to bylo z toho důvodu, že jsem je v rámci své
cateringové činnosti sám připravoval. Ale tohle mělo být jiné, byl jsem hostem.
Byl jsem tím, o koho bude pečováno, kdo si vezme nápoj a nějaká svoloč
pinglovská bude sklízet kelímky, které já vytvořím. Co vám budu říkat.
Nažehlený, ostříhaný, oholený, vyvoněný a po drobných plastických úpravách
svého již tak dokonalého obličeje, jsem byl připraven vyrazit do víru
zadarmožroutského běsnění, neboť vánoční večírky jsou vždy All Inclusiv.
Jistě jsem si měl, pro svou noc širokých ramen,
bezedných pupků a netradičních tanečních kreací, vybrat nějakého rodilého Pražana,
ale to bych nesměl být já, měkké srdce, abych si tam nevzal člověka, který do Prahy
sice jezdí MHD, ale přes čtyři traťová pásma, takže si myslím, že jeho výjezdní
zastávka se volá: „U políčka za lesem.“ Tento člověk se připravoval psychicky
již měsíce na to, že v centru Prahy u velké téměř nadnárodní společnosti
užije stejného bujarého veselí jako nejvyšší pražská smetánka. Bohužel ne
každý, kdo má boty označené blátem s kousky pšeničného zrna, je připraven
na velkoměstské radovánky.
Po vstupu do objektu mi můj společník oznámil, jen
tak mezi řečí, že ho trošičku bolí zub. Už tehdy jsem měl vycítit rostoucí
nebezpečí a prchnout na nejbližší záchody, abych se ztratil z dohledu.
Večer jsem však i nadále trávil v tandemu. Když jsem historku o zubu
slyšel již po sedmé, pochopil jsem, že je pro mne téma na večer vybráno a
očekává se má účast. Samozřejmě jsem se jako správný sparing partner chopil
svého úkolu a huronským smíchem opravdu účast projevil. Několikrát jsem byl
upozorněn, že bych se neměl smát někomu, koho bolí zub, což ve mne vyvolalo
další a další salvy smíchu spolu s parodováním celého života chudáka se
zubem. Večírek tedy skočil předčasně, neboť tandem se rozpadl poté, co jeden z nás
odjel na zubní pohotovost.
Rozhodně jsem si nepřipadal jako lev salónů. Muž,
před nímž všechny pražské sufražetky padnou na kolena a pochopí, kde je sporák
a kdo k němu patří. Jediné v co nyní doufám, že mne pan Bebínek
nebude zase tahat na nějakou akci, která, dle jeho slov, bude nezapomenutelná.
