To jsem zase jednoho rána vstal s tím, že využiji
možností, které mi moje banka umožňuje, neboť není nad moderní technologické
vymoženosti současného bankovnictví. A tak, když jsem se nepřihlásil do svého internet
bankingu, protože prostě proto, rozhodl jsem se vrátit ke starému dobrému
způsobu, který šustí a kdekoli v podloubí ho můžete vyměnit jediným gestem za
omamné látky.
Zkontroloval jsem si čas a vyrazil směrem
k bankomatu, abych ze své peněženky opět udělal věc, kterou nosí bohatí
pánové a jíž se dá mávat na nižší kasty, aby nezapomínaly, že jsou nižší kasty.
Po cestě mi dělaly společnost sluneční brýle a dobrá nálada vyvolaná dnem, jež
bych se nebál nazvat výletním. Proto mne ani nerozhodil fakt, že bankomat byl
obsazen a můj čas nástupu do MHD se krátil. Podíval jsem se na telefon, abych
se o této skutečnosti přesvědčil a než jsem ho strčil zpět do kapsy,
návštěvnice bankomatu, otevřela dveře a začala na mne být trochu nepříjemná,
což v překladu znamená, že se do mne začala srát.
Nevšiml jsem si sice věštecké koule, ale jsem
přesvědčen, že paní o mne věděla vše, včetně první lásky, prvního políbení a
první mensturace. Usoudila, že jsem velice netrpělivý člověk. To mne neuráží,
každý má právo na jednu chybu. Omluvil jsem se za to, že takto působím a
upozornil, že nikterak není mým úmyslem takovýto dojem budit. Paní ovšem
pochopila můj lstivý úskok, trvala na tom, že spěchám a že si mám jít tedy
vybrat hotovost, což je pro mne očividně otázka života a smrti. Zdráhal jsem se
vejít a opětovně se omluvil, že jsem nechtěl působit tímto dojmem. Ale bylo
zřejmé, že paní by mne nejraději chytila a odvlekla před bankomat, kde by mi
tak pět minut mlátila hlavou o obrazovku, dokud bych tam telepaticky nezadal
pin. Jediný důvod, proč to neudělala, byl ten, že ve své levé ruce držela
peněženku a v pravé ruce nic. Abyste rozuměli, její pravá ruka byla
očividně nějak postižená. Vykazovala jistou dávku zchromlosti. Prostě ta paní
byla krypl.
Když mi potřetí připomněla, že hrozně spěchám a koulel jsem
očima,
upozornil jsem jí na to, že mám na očích sluneční brýle a že jí nechci
podceňovat, ale nejspíš přes ně nění úplně vidět, ačkoliv, když jste věštkyně,
asi vás brýle nezastaví a telepatie je vaše druhé jméno. Zeptala se mne na věk,
na děti, na zdravotní stav, čímž mne ujistila v tom, že je to nějaký předběžný
průzkum pro žádost o ruku. Což u někoho jako ona, není až tak překvapivé. Když nemáte ruku vlastní, žádáte o ruku
jinou. Dovolil jsem si, ohledně její sebejistoty v tom, jak se cítím já, utrousit
něco ve smyslu, že bych neměl tu odvahu takhle na první dobrou odhadovat lidi,
ale byl jsem ujištěn, že dělá patnáct let na ministerstvu školství a že má
zkušenosti. Do té doby jsem netušil, že na to, abyste se orientovali v lidech
je potřeba nechat se zaměstnat na ministerstvu školství, protože to je jediné
ministerstvo, které vám v rámci vstupního školení dá runové kameny, křišťálovou
kouli a psychologický kurz s názvem - Poznej muže a jiná zvířata u bankomatu
Nejsem konfliktní, ale paní si potřebovala říct svojí.
Zkoušela mou mez a byla jí docela blízko. Nezačal jsem být naštěstí útočný a
větu o tom, že kryplové jsou očividně zlí lidé, jsem si odpustil. Po ní by
totiž nejspíš následoval třicetiminutový křik na téma – Co si o sobě kurva
myslíte.
