Praha je všech Čechů ráj. Tu píseň známe všichni, ale jak každý venkovan ví, tak dojet do Prahy na kravce je sice dálka, ale než vzít auto, raději jí užene i s teletem. Parkování je hold jedna z daní našeho velkolepého hlavního města.
Musím opět poučit všechny nositele bot z gumy, že Praha není jen Orloj, Karlův most a Hradčana. Všechny tři věci jsou samozřejmě dominantou, nepopírám, ale stále je to jen drobná část Prahy. Zjednodušeně řečeno věta "V Praze se nedá zaparkovat" vyřčená kýmkoli, jehož znalost hlavního města končí u koupě obrázku Pražského hradu nevalné kvality, protože "ten menšá jó přecaj levnějšá a na ňáké to chlobéní se sósedce z vedlejšej polnostě to mosí stačit", ve skutečnosti znamená, že nemůžete fotit Orloj svým fotoaparátem po dědovy, který byl hlava, a vyměnil ho s Prušákem táhnoucím skrz zem za pytel brambor a udělal tak obchod, jenž se mezi polním lidem traduje jako "Legenda o tom, jak náš Dědkoj přechytračil samotného Jenerála", s nastaveným filtrem "sklo před objektivem", což je oblíbený filtr mého Otce, který ven nevyjde, a pokud vyjde, tak jen proto, že ho násilím vlečete z hořícího domu, který by samozřejmě ještě stihl vyfotit z takového úhlu, kdy není jasné co je dům, co je oheň a co je ta černá šmouha v rohu fotografie.
Vraťme se ovšem k palčivému problému pražského parkování, aby si zase někdo nemyslel, že jen zbrojím proti venkovu a snad ho považuji za méněcenný oproti Praze. To bych si samozřejmě nikdy nedovolil říct.....nahlas.
Centrum města je opravdu tragické a hledání parkovacího místa je zážitkem i na několik dní, pokud se jako správný alfa samec nechcete vzdát. Okrajové oblasti už jsou příjemnější, ačkoli to může být v pozdních hodinách také dobrodružství. Když ovšem máte auto kakaové barvy o velikosti mexického dolaru, tak se vždycky někam vetřete.
Samozřejmě absence parkovacích míst je přímo úměrná počtu hlídek městské policie. Tak se o tom, že už jste opravdu neměli kde zaparkovat, dozví město, aby vás mohlo pokutovat za svojí neschopnost, zajistit určitý městský standart. Naštěstí jako správný český človíček jsem uvyklý tomu, že do mne občas kopne Němec, občas Rus, ale nejčastěji do mne kope Čech, jehož nejlepší schopností je právě trestání jiných za svoje chyby.
A pak jsou tady invalidi. Nic proti nim. Jsem rád, že se mohou dostat kam chtějí, ale když je u obchodu vedle sebe nacpáno skoro deset invalidních míst, tak už je to přes čáru. Samozřejmě bych nerad působil jako nějaký nelida, ale deset parkovacích míst? Kdo to jako vytíží? To pojede najednou klub tělesně postižených na výlet a zastaví se všichni v krámě, protože co mrzák to boháč, který má vlastní káru? Tím nechci znevažovat účast státu na tom, aby o ně bylo dobře postaráno, nebo snad dokonce tvrdit, že finanční výpomoc je pro tělesně postižené nedostatečná. Každý invalida si přeci může na obecním úřadě vyzvednout dřevěnou nohu a misku na žebrání.
A nejhorší jsou Středočeši. Mají totiž pocit, že jim Praha patří. Jenomže králem zvířat taky není Slon, i když je větší než lev.
