Bez ohledu na to, že jsem k Praze přirostl během čtrnácti dnů, neboť to tak bylo určeno osudem, a vísku i když krásnou, ale porad vísku, jsem nechal za sebou, stále jsou tu ostny minulosti. Jedním z nich je české zdravotnictví, které má vedle medicínské stránky, před níž hluboce smekám, neboť ji nerozumím a už od pravěku se šamanům projevovala patřičná úcta, také stránku byrokratickou, jíž rozumím a nakopal bych ji do míst, která jsou bolestivá úměrně zašpičatění boty.
Potřeboval jsem potvrzení o zdravotní způsobilosti, ale protože jsem v Praze, nemam moc možností si zaskočit přes oběd za svým obvodním lékařem, neboť je cca 100 km vzdálen a žádná tramvaj mi do těch Kotěhůlek nepojede. Někdo by mohl namítnout, že opovrhuji-li venkovem, mam si pořídit doktora v Praze. Někteří by se dokonce odvážili zajít tak daleko, že by mne odmítli pustit za ceduli "Tady je Krakonošovo.“
…Jako bychom se my z Prahy někoho ptali…
Venkov je pro nás dobry k chovu prasat, vyhazovaní odpadku z jedoucích aut a občasného povyražení s tamními selkami.
I presto si nechávám svého vesnického doktůrka. Přeci jen jeho poctivost vzata z prohnojené hroudy, je lepší než lékařské kapacity z předních pražských klinik, kteří namísto lékařského náčiní drží raději rukojeť golfové hole. I tak bych očekával, že kvůli nějakému uprďenému potvrzení by se mohla nějaká ta kapacita uvolit a nedělat z toho problém, jak kdybych potřeboval přišit jednu půlku mozku.
I když...
Žádné komentáře:
Okomentovat