Kdo by nechtěl mít pracovité děvče. Já mám to štěstí. Dívku mám hodnou, milou a pracovitou. Její touha po práci, nebo spíš po penězích, neboť stále mluví o kožichu, na něhož můj plat státního zaměstnance nestačí, je očividná a stále shání nějaký ten příjem na přilepšenou, aby krom hrachu a krup mohly být občas i vdolky.
Mám upřímnou radost, že má drahá polovička postupuje dál v rybníku plném brigádníků a další tvrdé konkurence na pracovním trhu. Vždy když získám informaci o nějakém dalším pohovoru, popřeji hodně štěstí, neboť mne již maminka v raném věku, tedy v raném věku mém nikoli jejím, učila, že nepřejícnost je věcí nízkých a nenávist, že je mnohem lepší emoce. Navíc dnes již chápu, že jako hoch z prahy jsem nadnesen nad věci, které jsou tak příznačné pro sousedy, jejichž pole se těsně dotýkají a dřevěný plůtek nedokáže zastavit špatnou náladu z rozdílné úrody brambor.
Každopádně tahle brigáda nebyla očividně zcela standardní. Tato skutečnost mi přišla zřejmá po obdržení sms ve znění: „Právě tu prošel nahej chlap“.
Nebudu lhát, zbystřil jsem.
Mám něco pohovorů za sebou. Od těch seriózních, přes ty neseriózní až k těm, u nichž si nejste jisti, zda jde o pohovor, nebo o přípravu na válku gangů. Na žádném z mých pohovorů však nikdy neprošel muž, jehož jediným oděvem byl kus nepopsaného listu, vedle jehož velikosti je bederní rouska velice slušivým kabátem.
Na mých pohovorech také nefigurovala děvčata jejichž vhled připomíná návštěvu míst, kde o sex nemusíte prosit a k jeho realizaci vám stačí jakákoli západní měna.
Vlastně přemýšlím, zda to, čeho se účastnila má přítelkyně, byl pohovor nebo pochybný raut na jehož začátku se podává šampaňské, v průběhu se obcuje se všemi živočichy do velikosti klokana a na konci vás čeká sprcha a moře plné slz.
Každopádně se zdá, že na mou milou to dostatečně nezapůsobilo a tak nebudu partnerem zámožné pornohvězdy, nýbrž chudého avšak věrného děvčete.
Žádné komentáře:
Okomentovat