(se
zpožděním cca šest měsíců…ze strachu)
Opět jsem si šel zasportovat, neboť heslo:
„Zocelte tělo, posilte mysl“, je mým hlavním krédem, vedle spousty jiných
hlavních kréd, která si vymýšlím za pochodu podle potřeby a podle potřeby je
také zapomínám.
Ke sportovní aktivitě jsem se odhodlal nejen
proto, abych zjistil, jak pevnou mám ruku, bystré oko a fenomenální intelekt,
ale také, což jsem původně nezamýšlel, abych odhalil skutečnou tvář své
kamarádky. Ona vždy působila mile, až roztomile, ale právě to mne mělo varovat.
Ne nadarmo se říká, že pravou tvář člověka odhalíte, až když vás společně
zavřou na jeden měsíc do společné místnosti. Někdo potřebuje měsíc a místnost,
někomu stačí minigolf.
Na hru jsme se těšili oba. Já proto, že společně strávíme příjemný den a při
chůzi po hřišti budeme vést konverzaci hodnou vysoko postavených
prvorepublikových bankéřů. Ona proto, že chtěla hrát, vyhrát, zdevastovat mi
tělo do poslední buňky a mé jméno vymazat ze všech análů včetně rodného listu.
Jinými slovy…
V životě jsem nepotkal tak neuvěřitelně soutěživou osobu, která by nosila
vagínu. Mám dokonce pocit, že i těm soutěživým jedincům plných testosteronu by
v tomto ohledu slušně natrhla řiť. Možná dotyčné křivdím, za všechno mohl
alkohol, ale tak nějak tuším, že pes bude zakopán jinde. Přeci jen člověka
nepraštíte golfovou holí, protože trefil jamku o jeden úder lépe než vy, po
jednom pivu, pokud to v sobě prostě nemáte.
V jednu chvíli jsem nevěděl, zda stále hrajeme minigolf, nebo jsme se nějakým
záhadným způsobem přesunuli na bitevní pole, plné válečného ryku, kde vás může
zachránit pouze a jen vaše šermířské umění. Pokud je pravdou ta druhá možnost,
ukázal jsem se jako mizerný šermíř.
Hru jsem dokončil hopkaje na jedné noze. Už si nepamatuji, kdo vyhrál, ale budu
tvrdit, že kamarádka, abych náhodou nenašel za dveřmi podříznuté zvíře s
výstražným lístkem kolem krku.
Žádné komentáře:
Okomentovat