Jsem spisovatel. Nejsem si
jist, zda jím opravdu jsem, nebo si to jen zbožně namlouvám. Pravda je ovšem
jedna a to ta, že píši. A neboť pero je silnější meče, jsem takovým novodobým
rytířem. Někteří by mohli tvrdit, že Donem Quijotem, ale já samozřejmě vím, že
jsem Lancelotem. Tedy žiji pro čest, obcování se zadanými svých přátel a
zrazování nadřízených. Protože i když byl chudák Lancelot nejlepším z rytířů,
byl to tak trochu idiot. Když tak nad tím přemýšlím, zlatý Don Quijot.
Každopádně jsem spisovatel.
Neboť definice spisovatele je ve schopnosti psát. Úspěšnost jeho literárního
díla z něj pak dělá pouze Úspěšného spisovatele, což je ve své podstatě jen
přídavné jméno a koho přídavné jméno zajímá, když máme jména podstatná a ta
jsou podstatná. A já jsem spisovatel. Což podle mé předchozí definice je i
čtyřleté dítě píšící dopis rodičům podle vzoru na tabuly, který zkopíruje i s
podpisem Pepíček, ač se dítko jmenuje Anička.
Spisovatelé se dělí podle
způsobu jejich tvorby. A já jsem typický kavárenský spisovatel věrný odkazu
páně Šimka a Grossmana a mnohých dalších, kteří byli talentovaní stejně jako
já. Nezvolil jsem si samozřejmě pražské prominentní kavárny, jak by se to čekalo,
ale skromně chodím na místa mne příhodnější. Do pražských intelektuálních
kaváren.
Pražská intelektuální kavárna
je místo, kde se neschází jen intelektuálové. Ty jsem tu všeho všudy potkal jen
dvakrát. Jak se později ukázalo zabloudili tam omylem a kdybych je prý
nezdržoval, už dávno mohli být doma.
Namísto toho se tu schází
skvadra lidí, kteří používáají k pití biočaje pouze rokokové malíky a baví se o
nihilismu, feminismu, post cointismu a alkoholismu. Alkoholismus dokonce
prokládají praktickými zkouškami. Ačkoli kolem druhé ráno už není jasné, kdo
jde z intelektuální kavárny a kdo se jen tak ožral.
A tuhle přišli intelektuálky.
Nemám nic proti ženám, jsou to dokonce má nejoblíbenější zvířátka hned po
psech, ale občas mne zaujmou jako pozorovatele. Dvě slečny, které přišli
poklábosit, pokrafat, prostě si přišli cintat játra někam, kde to bude mít
přidanou hodnotu. Během asi dvaceti minut jsem se stihl dozvědět, že té jedné
dali jen deset dní dovolené, že ve Mlýně spát nemůže, protože se jí nechce z
podivných důvodů, z nichž jsem nepochopil ani jeden, a poté, co se protáhla
tak, aby každý pochopil, že svým poprsím dokáže odtlačit skříň o velikosti
menšího kostela, zakončila svou řeč líčením svých rtů. Samozřejmě nikoli
rtěnkou, ale štětečkem, protože to je in a krom rtů se tím dá vymalovat i pokoj
o velikosti menšího kostela.
Bohužel jsem nestilhl všechna
témata, neboť si ke mne přisedl notně zmoklý pán a jal se rušit veškeré
osazenstvo pouštěním videí na tabletu, které byli provázeny zvukem, jako když
někdo propadává asi hodinu intenzivně větvemi hustě obrostlého stromu.
Pochopil jsem, vypnul jsem
počítač, zbalil se a uvědomil si, že spisovatelem se může stát jen vlastník
silných nervů, pevné ruky a pravidelné stolice. A mne hold dvě věci z výše
zmíněných chybí. A při tom stolici mám výbornou.
Žádné komentáře:
Okomentovat