Něco málo o blanokřídlých

 Jak všichni víte (a kdo to neví, je vidět, že se o mne nezajímá tak, jak bych si zasloužil), našel jsem si práci. Nedělám to pro peníze, můj otec je velkotovárníkem, jehož podnik vykořisťuje zahraniční turisty z východu, kteří hledají kousek toho štěstí na západní straně světa, a matka sloužila jako děvečka na statku, čímž jasně dokazuji, že můj osud je určen klasickým románovým stylem. Takže i když nerad, jsem obklopen aurou štěstí.

Nová zaměstnání vždy přináší nové kolektivy. A nové kolektivy jsou zdrojem nových zážitků. Obzvlášť, když do kolektivu přijde někdo, nezvyklého charakteru a moudrosti tak plný, že si o něm každý řekne, že je to arogantní kretén.

A tak jsem vplul do pracovního procesu. Za dobu, kdy jsem sbíral pracovní zkušenosti jsem si povšiml, že na všechny takové skupiny lze aplikovat s téměř stoprocentní přesností pravidla každého pavilonu opic menších rozměrů, kdy počet blech v kožiších primátů se můžu srovnávat s baletními otočkami relativně zdatného tanečníka,a který lze najít v každé větší evropské destinaci. Základní složení je: Vůdčí samec, opičák přisluhovač (může být více jedinců), nerudný opičák, který chce být vůdčí samec, ale nemá schopnosti na to, aby byl vůdčí samec. U žen se to rozděluje jen na slečna opice (může být více jedinců) a matka opice, jejíž úkolem je starat se o ostatní slečny opice. Jenže občas se to seběhne tak, že se to tlupy plné opic zatoulá jiný živočišný druh.

Zprvu jsem si téměř nepovšiml larvy, která ne a ne opustit svou plástev. Chovala se tak nenápadně, že jsem si nebyl jist, kdo to je a jestli to není jen špatně naaranžovaný držák na vodu.

Pak se ozvalo bzučení.

Rád bych řekl, že larvoidní dívka je pracovitá, hezká a dobře oblečená. To by se ovšem nesměla s pravidelnou přesnotí odívat do něčeho, co bych hledal spíše na prádelní šnůře filmů z třicátých let, kdy děvčata ještě věděla, jak vypadá volánek a šila si šaty zásadně z přehozů, které jejich babičky střežili jako oko v hlavě. Ale nechci tu hanět někoho, kdo nevzešel z poměrů pražských. Mám k těmto lidem až otcovské sklony, protože vím, co s nimi dokáže udělat izolace a sňatky se sourozenci.

Je pracovitá.

A co se tak stane, když se v tlupě oběví příslušnice hmyzího společenství zastávající šlechtický post?

Z tlupy se stane úl. Z opičích samců jsou trubci. Dokonce i vůdčí samec se jím stane a i když je větší než ostatní trubci, je to pořád jen trubec. Samice jsou posunuty na pozici mluvícího nábytku a ignorovány.

Želbohu jak se zdá, tak když se někam připlete pražák, který svým egem otevírá dveře, aniž by bral za kliku, je jakákoli trubcovitost nemožná. Přirovnal bych to k průvodci po českých polích a lesích se zvýšeným zaměřením na faunu, která má ve svém repertoáru více nohou než je standart určený vyhláškou vydanou poslanci Křemílkem a Vochomůrkou, zatímco Rákosníček nebyl k jednání připuštěn, pro nesourodý počet vlasů na hlavě, díky čemuž člověk pozná rozdíl mezi včelí královnou a mouchou.

Každopádně věřím ve vzájemné vycházení a kdyby něco, mám v nejspodnějším šuplíku svého stolu plácačku.