Na stará kolena discodancer

(kdyby měl někdo pocit, že se snažím urazit venkov, tak ano přesně o to se snažím)

Tak jsem se zúčastnil narozeninové oslavy. Jel jsem za ní do místa, odkud pocházím, v očekávání tradice. Děvčata se obléknou do krojů, podřízne se husička a za zpěvu lidových písní se spolu s oslavencem pomaličku propijeme do rána. Protože se ovšem slavící děvčata chtěla předvést před klukem z Prahy a ukázat, jak to umí žít na venkově, vzali mne na tamní diskotéku, tedy mi zopakovaly, jak vypadala pražská diskoéra devadesátých let. Jsem ovšem muž taktu a tak jsem na tento fakt nereagoval a raději se zeptal, jak nesou slepice, kdy porazí pašíka a zda už konečně nechtějí něco udělat se svými nanicovatými životy.

Jelo se slavit. Abyste si ovšem nemysleli, že někdo vytáhl Lamborghini z garáže. Jelo se městskou hromadnou dopravou. S ohledem na to, že alternativním dopravním prostředkem byl koňský povoz, raději jsem souhlasil s tím MHD. Na místě oslavy už byla připravena omladina plná rovných kšiltů a šatů, díky nimž vypadala děvčata jako kobercová role stažená uprostřed.

O tanci se zmiňovat nebudu. Snad jen, že při písni Gangnam Style od jihokorejského rapera PSY(ho) jsem točil lasem tak vehementně, že všichni v hrůze utíkali a mluvilo se o tom po zbytek večera raději šeptem za doprovodného ťukání na čelo.

Ačkoli jsem byl povinen věnovat se hlavně slavícím děvčatům, nedokázal jsem se však nevěnovat různým prapodivným existencím. Kupříkladu mladík, který vyznal svůj obdiv spolu s nabídkou tance tělo na tělo oslavenkyni, po jejím odmítavém „NE“ plynule přešel k další dívce a pokusil se u ní o totéž. Myslím, že jsem ho viděl obletovat ještě minimálně dvě slečny, než svou snahu vzdal. Další zajímavou personou byl minivietnamec. Pochopil jsem, že chcete-li si večer užít na maximum, musíte si jako taneční rekvizitu vzít právě malého dospělého vietnamce a protančit se s ním v náruči večerem.

Ovšem králem všech individuí byl muž, jehož jsem si pracovně označil jako „Rape-man“. Tento muž byl králem sváděcích technik. Nelovil lichotkami nebo nějakým nedůstojným dolézáním. Byl to Alfa Samec a byl si toho vědom. Procházel parketem jako pravý král discodžungle. Jeho taktika zahrnující složitou psychologickou hru, ve které neměla kořist šanci vyhrát, a která se skládala hlavně z postávání u oběti a tváření se rajcovně, což se projevovalo dvěma grimasami. První s názvem „Teď si vybírám“, při které svůdně vyplazoval jazyk a druhá pojmenovaná „Jsi moje, Kočko“, při níž špulil rty jako pravý kanec. S ohledem na to všechno, kupodivu ke konci večera, tento macho odcházel domů sám. Nejspíš se ve finále rozhodl, že nestojí o žadnou z těch discoděvek, které ho obletovaly celý večer útěkem na záchod, aby jim dal minimálně dvě děti.

Hospodská rvačka, která se skládala z velkého sebevědomí dodaného alkoholem, kdy vyhazovač musel ukázat dotyčným, že nikdo s větším egem se mu tam nebude motat kolem pěsti. Ráno, zábava nezábava, protože kravka se sama nepodojí a slípky z kurníku nevypustí, bylo na čase vyrazit domů. A protože venkov nezná nic jako noční autobusovou linku, šlo se pěkně pěšky a díky velkosti města, kterému tamní říkají okresní, i krátce.

Byl jsem lehce zmožen a tak jsem za pecí usnul pod ovčí houní téměř okamžitě. Jen ten kouhout kdyby tolik nekokrhal.