Jak jsem se oddal boxerské vášni

Má zásada, že neodmítnu jakoukoli sportovní výzvu, mne začíná děsit. Běžná cvičení, jako je různé běhání nebo divné kondiční zábavičky, které vykonávají zásadně ženy, popřípadě těhotné ženy, se ve světle nové výzvy jeví jako vyloženě nudné. Tentokrát jsem se rozhodl pro přijmutí výzvy ke sportu bojovému a to boxu. 

S myšlenkou, že si vyzkouším jakousi přípravu na zápas, kde jsou rukavice jenom módním doplňkem, jsem vstoupil na plac a začal dělat relativně nenáročné pohyby, které ovšem trvaly tak dlouho, že se tak nějak samovolně znáročněly. Abych to shrnul: Málem mi upadla pracka a to byl teprve začátek.

Po výzvě k nasazení boxerek (zde nemyslím druh spodního prádla), kde jsem si navázal bandáž obráceně, musel jí převázat a zdržoval tak ostatní, jsem nastoupil na tzv. sparing.

Na to, že budu stát proti živému člověku, který se vám po jím vyřčené větě: „Půjdeme na to zlehýnka,“ pokusí udělat z obličeje lečo a z mozku kaši, což osobně považuji za kulinářské barbarství, jsem připraven nebyl. Což o to dát ránu, s tím jsem problém neměl. Ale zatímco tím mnohá hospodská fackovanda končí, v boxu je to považováno za takový lehce podprůměrný start. Taktiku úderu a následného krytu jsem teoreticky chápal, ale v praxi nebyl schopen použít. Mám sice svou pověstnou sebeobranu, ale ani ta nepočítá s tím, že by souboj trval déle, než jedno škubnutí zápěstím.

Naštěstí jsem po tomto člověku vyfasoval protivníky mnohem lepší, ženy. Věděl jsem, že budou stačit dvě rány, abych je poslal zpět k plotně uvařit něco dobrého mne muži válečníku. Ta první byla malá. Rád jsem zapomněl na svou zásadu nepraštit ženskou a zaútočil, jako všichni amatéři na sparingu, plnou silou na obličej...

...A pak se stalo to, co by čekal každý, kromě mne. Děvče vykrylo úder a dostal jsem ránu do žeber. Zopakoval jsem svůj úder ještě dvakrát, a protože už mne začínaly bolet žebra, využil jsem svých dlouhých paží a modliteb a, abych si tu agresorku udržel do těla. Naštěstí i tenhle duel byl rozpuštěn a nastoupil jsem proti druhé ženě.

Tato dívka už nečekala, až zaútočím, a rovnou mne donutila ustupovat. Ale nemyslete si, našel jsem svá testosteronem nabitá varlata, která jsem očividně zapomněl v kalhotách, když jsem si bral sukni, a provedl brutální výpad zakončený tak skvělou kombinací krytu, úhybného manévru a zavřených očí, že jsem od toho dítěte dostal takovou šlupku z boku do hlavy, až jsem si vzpomněl na věci, jako, že jsem nestihl své rodině říct, že je mám rád, že nemám sepsanou závět a že bych nechtěl zpopelnit.

Bouchání do pytle a lehké cvičeníčko na břicho, ruce a jiné části, které jsem používal celou hodinu a půl, protože mi nikdo neřekl, že box zastává filozofii, že odpočinek jakékoli části těla, je jen pro srabíky, už byla vyloženě hračka.

Když jsem na konci celého tréninku sdělil trenérovi, že mám problémy s krytím. Řekl, že si zvyknu, až budu mít nos jako on a při tom si ukazoval na neidentifikovatelnou placku umístěnou pod očima. Tam jsem si uvědomil, jak moc rád mám svůj obličej v tom tvaru, ve kterém ho všichni znají.