Co jste hasiči, co jste dělali

Tu píseň známe všichni, i když se každý z  nás musel minimálně jednou ujistit, zda pivo pijou báby a vodu žáby nebo je to naopak. Vesměs je to jedno, neboť píseň není pro pitný režim bab, žab a jiných obojživelných tvorů stěžejní. Nosným tématem tohoto veleslavného lidového songu, zpívaného zásadně společně s alkoholem, který v krvi putuje stejně jako Santa Maria spolu s Ninou, zatímco Pinta opravuje kormidlo, tedy je jedno, kam dorazí, říkat tomu budeme třeba slezina, jsou hasiči, nebo, pro ty neznalé synonymního principu, požárníci. I když ze zkušenosti vím, že za každého požárníka vám řadový hasič vtiskne otisk své dlaně hluboko do tváře takovou silou, až se kolem začnou zbíhat děti za zpěvu písně Červená se line záře a při jejich slovech: "oheň, oheň", dostanete od hasiče druhou, že znevažujete živel.

Bylo 30. dubna a než začne Máj - lásky čas, jak se říká v jedné takové básnické odrhovačce, je třeba ženy, jenž se chystáme líbat pod rozkvetlým stromem, netuše, zda je to třešeň, hlavně že jsou na tom květy, oháknout do hadrů, vrazit jí do ruky koště a než nás začne mlátit jeho násadou s výtkou, že jarní úklid už byl, vhodit jí do plamenů. Protože jak nejlépe bojovat se zimou, v zemi, kde nejsilnější úkaz pracovitosti silničářů je překvapení, než upálením člověka jen tak pro sichr. Ono to pohanství má něco do sebe.

Tedy bylo 30. dubna. Nebyl jsem sice na Petrových kamenech, ale i tak to začalo jako slušný sabat, považujete-li za sabat bandu venkovských dětí oblečených do špičatých klobouků, kterými všem jasně dávají najevo, že jsou to malí retardovaní lidé, čímž vám dají za pravdu v tom, že plameny jsou jediné možné východisko. Musím samozřejmě poukázat na skutečnost, že v novém moderním světě, kde boříme Genderové stereotypy, což je asi jako namalovat na tuleně pruhy a tvrdit, že je to zebra, zde nebyli jen čarodějnice, ale i čarodějové, protože, bez ohledu na tradici, proč by Morana nemohla být jen nepochopený chlap.

Tedy bylo 30. dubna. K tomu datu patří pálení, tedy je třeba ohně. Zde se dostáváme k mé oblíbené pasáži, kdy proto, aby se děti pobavily a u ohně špekáčku si opekly, je třeba podat žádost, jistě v podobě elektronické, aby datová schránka nezahálela, na nejbližší hasičskou stanici. Pozor! Hovoříme zde o té profesionální, nikoli o dobrovolné, kde se jen pije, konzumují se selata a pořádají se taškařice plné zábavných dvojsmyslů na téma "Ta moje hadice". Tam dostaneme, dle patřičné vyhlášky souhlas. Poté je určen čas, od kdy do kdy se smí hořet a je nám přidělena odborná asistence z řad hasičstva, která oheň rozdělá, živí ho a každému, koho to s největší pravděpodobností nezajímá, sdělí zajímavosti o hořlavosti smrkového dřeva. Důležité je, že hasič plamenu vládne rukou pevnou a ocelovou, proto i když děti ještě opekly by si špekáčka, což není spolužák z třetí C, ale kus kvalitní uzeniny vyrobené řezníkem, který ještě ví, jak vypadá prase, čas je pro hasiče veličinou neúprosnou. Jinými slovy: "Řeklo se do šesti, tak do šesti"

Zde se chci zastat hasiče. Nebyl to člověk zlý, ač jeho rysy hovořili opak, jen jako prostý venkovan plnil pokyny byrokratů z Prahy. Nelze mu tedy zazlívat, že na žádost občana, jenž si místní oslavu zpříjemnil více než jedním žejdlíkem zlatavého moku, který zvyšuje spolu s promile i míru odvahy, řekl ne.

A pak to začalo.

Pán se dovolával novin, aby byla krutost hasičova zaznamenána nejlépe s připojenou ilustrační fotografií, kterak muž v uniformě s výrazem zlého lišáka bere plačícímu dítěti bonbon, dortík popřípadě život. Hasič se ve své prostotě snažil muži vysvětlit, jak se věci mají, želbohu větu: "Mne to nikdo nezaplatí," nezvolil, řekněme si to upřímně, zrovna nejšťastněji. Opilec skočil po tomto vyjádření, jako šelma po zebře, netuše, že je to tuleň, sdělil hasiči, že žije jen pro mamon, chce jísti zlatou lžící a že jeho vzorem je jistě Moliérův lakomec, jehož původ lze najít již v Baladě o hrnci. Tedy neřekl to přímo takto. Bylo to o chloupek zemitější, ale já se rozhodl nepoužít v textu slovo hanlivě označující ženské genitálie. Litoval jsem hasiče a dokonce ho bránil jako správný Čech, tedy zpovzdálí, což znamená šeptem a když se nikdo nedíval, dokonce jsem zakroutil nesouhlasně hlavou.

Ale abyste si nemysleli, že jsem snad zbabělec. To ne. Jen si myslím, že některé bitvy si musí člověk vybojovat sám.