Mám štěstí. S ohledem na nové působiště mám k dispozici
kamerový systém. Tedy ne, že bych byl nějakým jeho významným disponentem, ale mohu
se juknout na monitor a tím i na dění před kamerami. Kamery jsou samozřejmě patřičně ukryté před zraky
čecháčků, kteří jsou uvyklí zarývat pohled do země, aby náhodou nezahlédli
něco, co vidět nechtějí, a hlavně nemuseli dělat cokoli, co by z takto viděného
mohlo vyplynout, jako je kupříkladu pomoc.
Díky tomu si lidé kamer nevšímají, chovají se
přirozeně a to je věc, která vede k mému veselí.
Nastala chvíle, kdy pět karlínských výrostků
neidentifikovatelného věku a pohlaví se před deštěm ukrylo přímo pod jednou z kamer.
Nic netušící jedinci se rozhodl nějak zabít čas a strávili ho v družné konverzaci
s trochou toho fetu k vykouření, kteréhož by neměli, kdyby zažili
válku a vážili si života.
Nutno ještě podotknout, že kamery nemají možnost
přenášet zvuk a tak jsem namísto konverzace viděl solidní pantomimické číslo
složené z lehkých záchvatů padoucnice a hip hopového tance.
Důležité je, rozdělit si skupinu, dle klasických
zákonů tlupy. Hlavní gorilák je samozřejmě vůdcem a projevuje se to tak, že
když tančí nebo mává rukama v chaotickém sledu, doteď si nejsem jist,
která z možností je správná, není přerušován a je mu umožněno odmávat celé
číslo a to včetně bušení pěstmi do prsou. Minimálně dva při tom pokyvují hlavou
v takovém lehce uznávacím souhlasu, který má podporovat vůdce tlupy ve
všem a to i v případě, že by ze země sebral enón a nacpal si ho do tlamy, popřípadě
ho házel skrz mřížoví klece na kolemjdoucí nešťastníky.
Dalším je adept na vůdce tlupy, jenž, pokud by se
vůdci tlupy něco stalo, třeba byl zavražděn adeptem na vůdce tlupy, převezme
jeho místo. Tento také výrazně tančí, ale vždy o chloupek méně, než vůdce tlupy
a i ti dva zbylí přikyvují o něco decentněji. Navíc nevím, jak by se postavili
k věci s enónem.
No a pak je tu poslední článek, bez nějž by každou
tlupu, smečku, hejno, roj, klubko či stádo, čekal okamžitý zánik.
Samice.
Je jistojisté, že patřila vůdci, to je neměnné
pravidlo tlupy. Největší samec má tu nejtlustší družku.
Poté, co mne tato pochybná partička bavila dobrých
dvacet minut tancem, zpěvy a vyvoláváním deště, déšť ustal a skupinka se před
odchodem do jiné části lesa chtěla ještě seznámit s programem letního
kina, což je věc, o níž vás informuji, ze své pozice žáby na prameni Českého
rozhlasu, já.
Tedy přišel první se žádostí o program. Vyhověl jsem mu
ve své blahosklonnosti. Když řekl, zda by si mohl vzít ještě jeden pro
kamaráda, vyhověl jsem také. Když dorazil další a požádal také o dva, zeptal
jsem se, zda nestačí dva programy, ovšem byl jsem informován o tom, že jsou čtyři.
S pohledem do kamery, kde jsem si pro jistotu, abych nebyl za blbce
přepočítal čtyři lidi a připočetl jsem k nim toho u mne, nechal jsem zdatného
počtáře odejít spokojeně s dalšími dvěma programy a vědomím, že někdo z nich
půjde domů plačky.
Hlavní pro mne bylo
zjištění, proč tenhle není vůdce tlupy.
Žádné komentáře:
Okomentovat